Článek o Roskiádě od Nikoly V.

7. ročník Roskiády

Roskiády jsem se účastnila již podruhé a obhajovala jsem loňské stříbro v šipkách. Musím hned na začátek potvrdit, že každá Roskiáda byla pořádně napínavá. Celý život jsem sportovala, a tak jsem i docela soutěžní typ, lačnící po skalpu protivníka.

Začnu celkovým hodnocením, dle počtu získaných zlatých medailí a medailí celkově. Roska Brno – město získala 6 zlatých a celkově jsme získali 16 cenných kovů, takže v počtu cinkání zlatými medailemi jasně první místo, blahopřeji. Na druhém místě se umístila Roska Ústí nad Orlicí. Ti stáli na pódiu 11krát, z toho čtyřikrát na stupínku nejvyšším. A třetí místo obsadila Roska Brno–venkov se ziskem čtyřech zlatých. Vycházím z počtů Kamily, která si dala tu práci a celou Roskiádu zakomponovala do excelové tabulky, díky Kamilo.

Jelikož panovaly po téměř celé zemi povodně, je tedy na místě povšimnout si početné účasti. Ale myslím si, že nejen já, ale i ostatní soutěžící se snažili alespoň na chvíli starosti o domovy opustit a věnovat se soutěžím. V úvodním projevu jsem se doslechla, že jsme v bezpečí a od toho se odvíjel i celý víkend. Chtěla bych alespoň takto na dálku popřát postiženým povodněmi, vše dobré. Nakonec všechno dobře dopadne, a pokud to tak nedopadlo, tak ještě není konec. V šipkách jsem tentokrát získala zlato, ale možná ti nejlepší museli zůstat skrz záplavy doma. Takže se těším, až si budu moci příští rok svou teorii ověřit.

Soutěžních disciplín rozhodně nebylo málo a byl tedy prostor uplatnit mou celoživotní touhu po vítězstvích. Zmíním hod na koš basketbalovým míčem a zůstávám mrzutá, jelikož jsem kdysi házela trojky a nyní na koš sedmkrát nedohodím, ani obouruč s nápřahem mezi koleny. Ale tady jsem si při hodu vší silou, pěkně sportovně z plných plic vykřikla hanlivý výraz, super, hrajeme dále. Nepamatuji si, kdo ve které disciplíně dosáhl jakého výsledku, ale je mnoho fotek na webu Unie Roska, takže doporučuji prohlédnout. Jen zmíním brněnské Romanu s Milanem a blahopřeji oběma k zisku tří cenných kovů, celkově tedy přispěli šesti cennými kovy.

Ping pong jsem bohužel musela vynechat, ale v minulosti bych zajisté stála na stupínku vítězů, totéž platí v plavání. Střelba florbalovou hokejkou mi nevyšla, ale zpravila jsem si náladu u kopu na bránu. Jelikož jsem fotbal hrála 3. ligu, tak jsem si sedmkrát krásně vystřelila na branku a byla z toho bronzová medaile. Super, i když si myslím, že jsem měla získat zlato, jelikož moje střely byly i oku lahodící. Tak i chápu, že fotbal se nehraje na krásu, ale na góly. Hod míčkem do koše z pozice v sedě, super, tady jsem se cítila favorizovaná, každopádně na medaili to nebylo, pár hodů minulo cíl.

Celý Nymburský sportovní areál je skvělé místo na odpočinek, ale jak někteří počítáme denní harmonogram chůze na několik kilometrů, tak někteří počítáme pouze s desítkami až stovkami metrů. A pro tu druhou skupinu je areál dost velký, tedy mluvím pouze za sebe. Mám od oka změřeno, že do konferenčního sálu od výtahu je to zhruba 70 metrů. Vzhledem ke vzdálenosti jsem se tedy neúčastnila všech disciplín. Každopádně jsem mohla vyzkoušet disciplínu, jakou je jízda na mechanickém vozíku. V několika kusech je poskytla Meyra, i zde se sluší poděkovat. V sobotu jsem se tedy přepravovala pomocí mechanického vozíku. Doma k přepravě používám elektrický a díky zkušenosti s mechanickým, lépe rozumím nevyžádané radě „musíš, musíte chodit!“.  Dopravila jsem se tedy na rozstřel v hodu kroužků na cíl, ale ruce již mi nesloužily, abych mohla pomýšlet na stupně vítězů. Přišli nám na pomoc také zaměstnanci společnosti Novartis. V sobotu mi jeden pomáhal s přenesením tácu s obědem, ale i při výběru oběda. Ochotně nabízel, na co bych mohla mít chuť a co je k dispozici, až jsem u stolu zjistila, že mám na tácu i jídlo, které bych si sama nevybrala. Opravdu úsměvné, když mi mladý muž nabídl dezert a já jej ochotně přijala, i když sladké dezerty normálně nejím.

V sobotu podvečer jsem se překvapivě ocitla na konferenčním sále, místě tak vzdáleném. Než jsem se stačila rozhlédnout, vítali jsme basketbalistu Jakuba Tůmu s trenérem Francescem Tabellinim, oba za ERA Basketball Nymburk. Celé povídání, ať už trenéra o cílech a hodnotách klubu, tak Jakubovo sdílení na téma zdraví, jak se hraje s roztroušenou sklerózou, bylo skvělé. Děkuji, vlastně jsem ani nečekala něco tak zajímavého. Většinou posloucháme přednášky na téma zdraví, zdravotní pomůcky, léky atd.  Bylo mi ctí, potřást si rukou a převzít medaile od takto cílevědomých a odhodlaných mužů.

V neděli jsme Roskiádu ukončili pexesem, kvízem a loučením. Věřím, že pořadatelé a všichni ostatní zúčastnění v organizaci dočetli až dokonce, a to je skvělé. Chci Vám poděkovat za odhodlání, zajisté podložené daty, protože jste nesli celou zátěž, způsobenou riziky s předpovědí počasí na svých bedrech. Od středy mi běželo hlavou „jak tohle asi dopadne“ a dopadlo to skvěle. Díky i všem ostatním zúčastněným v organizaci, bohužel nemohu jmenovat všechny, ale viděla jsem Vás, jak jste se starali, aby vše běželo, jak má. Velké Díky.

Těším se za rok, Nikola V., Roska Brno–město