Regulace imunitní odpovědi a očkování u roztroušené sklerózy Prof. MUDr. Vojtěch Thon, Ph.

Regulace imunitní odpovědi a očkování u roztroušené sklerózy
Prof. MUDr. Vojtěch Thon, Ph.D.

U pacientů s roztroušenou sklerózou je možné a správné očkovat proti tomu, co skutečně potřebují a vyhnout se nadbytečným intervencím, které pro ně nejsou potřebné. Abychom toto mohli zajistit, je potřeba si uvědomit základní principy.
V populaci snížení šíření infekčních chorob závisí na kontrole zdroje infekce nebo na jeho likvidaci, na přerušení řetězce přenosu, na protiinfekční léčbě a na zvýšení odolnosti jedinců.
Jsou dvě základní možnosti, jak dosáhnout rozvoje imunity člověka, a to aktivní nebo pasivní imunizací. Imunita může být získána přirozenou cestou nebo navozena vakcinací.
K aktivní imunizaci dochází při kontaktu organismu člověka s podnětem, který spouští imunitní reakci. Nejdokonalejší aktivní imunizace nastává po prodělání přirozené infekce, která se může klinicky projevit jako nemoc, nebo proběhnout jen s minimálními příznaky. U mnoha onemocnění je pak zaručena celoživotní odolnost.

Medicínsky aktivní imunizaci navozujeme podáním imunogenní látky ve formě vakcíny. Vakcína může obsahovat živý mikroorganismus, usmrcený mikroorganismus nebo jeho části, nebo také modifikované toxiny. Ideální vakcína by měla navozovat imunitní odpověď podobně jako přirozená infekce, neměla by mít žádné nežádoucí účinky, měla by být běžně dostupná, dobře skladovatelná, stabilní, ekonomicky levná, snadno aplikovatelná a měla by zajišťovat dlouhodobou imunitní odpověď. Každá vakcína však má nějaký nedostatek. S živými vakcínami bývají spojovány obavy o jejich bezpečnost, s neživými vakcínami o jejich účinnost.
Živé vakcíny nesmějí obsahovat plně virulentní mikroorganismus, který by vyvolal onemocnění. Ten musí být předem oslaben (atenuován), aby se snížila jeho patogenita. Musí však být zachována schopnost stimulovat imunitní odpověď. Výsledná vakcína reprezentuje rovnováhu mezi sníženou patogenitou a zachovanou imunitní reaktivitou. Avšak i atenuovaná vakcína může vyvolat u oslabených (imunokompromitovaných) jedinců onemocnění.
Vakcíny s usmrcenými mikroorganismy obsahují buď suspenzi inaktivovaných organismů nebo produkty mikroorganismů. Dále se uplatňují tzv. toxoidy, které jsou připravené z modifikovaných toxinů mikroorganismů způsobem, aby nebyly pro člověka toxické. Např. se ve vakcínách jedná o difterický nebo tetanový toxoid. Také se v případě inaktivovaných neživých vakcín může jednat o virové podjednotky, tzn. části virů. Hovoříme o tzv. štěpených vakcínách. Připraveny mohou být i rekombinantní proteiny, které jsou antigenní součástí neživé proteinové vakcíny. Veškeré neživé vakcíny jsou imunogenní, avšak neinfekční.
Dále vedla vysoká nebezpečnost infekcí způsobených opouzdřenými bakteriemi u dětí k vývoji takzvaných konjugovaných protein–polysacharidových vakcín. Na rozdíl od čistě polysacharidových vakcín vyvolávají konjugované vakcíny dlouhodobou protilátkovou odpověď a indukují B a T-lymfocytární buněčnou paměť. A to již před druhým rokem života. Mezi konjugované vakcíny patří například vakcíny proti hemofilu nebo proti pneumokokům. Konjugované vakcíny mohou být použity také u starších lidí, včetně seniorů, jako je tomu např. u vakcíny proti pneumokokům.
Obecně platí, že neživé vakcíny stimulují imunitní systém s nižší intenzitou než živé vakcíny. Při použití živých vakcín dělící se mikroorganismus poskytuje imunogenní podnět mnoho dní. U neživých vakcín se zánětlivá stimulace potencuje přidanou pomocnou látkou (adjuvans). Adjuvans je spouštěčem, který spustí a aktivuje přirozenou imunitní odpověď. Antigen je specifickým cílem, na který je namířena adaptivní imunitní reakce. Kromě svého specifického účinku tak mají vakcíny také prospěšný nespecifický účinek v rámci obranné imunitní reakce.

Aby však mohly vakcíny takto pozitivně působit, musí být správně vytvořeny a správně aplikovány, a to u každého jednotlivého člověka individuálně, se znalostmi jeho onemocnění i léčby.
V případě očkování jakoukoli očkovací látkou v injekční podobě (systémová imunizace) je pro zvýšení bezpečnosti vhodné podat premedikaci antihistaminikem v tabletách u dospělých (a obdobně v kapkách u dětí). Praktický postup je aplikovat jednu tabletu antihistaminika večer před podáním vakcíny, jednu tabletu ráno před podáním vakcíny a pak také následující dva až tři dny jednu tabletu ráno. Takto se zvýší bezpečnost očkování a nesníží se účinnost vakcinace. To platí jak pro zdravé, tak pro pacienty s autoimunitními stavy, včetně roztroušené sklerózy.
V moderní léčbě u pacientů s roztroušenou sklerózou (RS) používáme léky, které modifikují autoimunitní onemocnění. Jedná se o imunomodulační léčbu RS. Ta může být spojena s vyšším rizikem některých infekcí, včetně herpetických. Proto již před nasazením nebo změnou léků zjišťujeme stav protiinfekční imunity u pacienta s RS a s komplexním vyhodnocením zvažujeme nejvhodnější postup včetně případné preventivní vakcinace a celkové strategie léčby tak, aby profit pacienta byl maximální a minimalizovala se veškerá známá rizika.
Pacienti s RS jsou léčeni dlouhodobě. To znamená, že mohou potřebovat upomínající dávku i u dříve (např. před lety) podaných vakcín. Tam, kde je to možné, se při nastavené imunomodulační léčbě proto z důvodů bezpečnosti využívají neživé vakcíny. Imunomodulační léčba RS je nastavena tak, aby mírnila rozvoj autoimunitního procesu, avšak nevedla k rozvoji těžké imunitní nedostatečnosti (závažné imunodeficienci). Imunitní odpověď organismu vůči infekcím je u léčených pacientů s RS tedy snížena, avšak zůstává do značné míry zachována. Proto také profitují z plánované vakcinace podané v dobrém klinickém stavu a ve správné indikaci. V případě potřeby podání několika plánovaných vakcín je z hlediska bezpečnosti vhodné jejich podání samostatné, s odstupem několika týdnů a s premedikací uvedenou výše.
Onemocnění a léčba pacientů s RS je provázena výrazně vyšším počtem infekcí močových cest. Přesto se o této skutečnosti, a do určité míry nežádoucím účinku moderní léčby RS, otevřeně nehovoří. Tento stav je dlouhodobě přehlížen v odborné literatuře i v klinických studiích léčiv pro RS. To ovšem neznamená, že neexistuje. Jedná se o slizniční infekce močových cest. Otázkou je, zda je možné v tomto stavu pomoci. V rámci slizniční imunizace, která je speciální formou neinvazivní vakcinace, je možné alespoň částečně i u imunokopromitovaných jedinců snížit počet infekcí močových cest. Jedná se o významné zvýšení kvality života. Slizniční imunizace umožňuje vytvořit nejen protilátkovou imunitní odpověď, nýbrž také buněčnou a přispět ke trénované imunitě. V přípravě je bezpečné imunobiotikum pro neinvazivní speciální slizniční imunizaci tak, aby bylo k dispozici i v ČR. O této skutečnosti byla odborná veřejnost informována autorem na RS Akademii 2024.

Prof. MUDr. Vojtěch Thon, Ph.D. je klinický imunolog, lékař a vědec, který vyvinul nové kandidátní vakcíny i laboratorní diagnostické testy a léčebné algoritmy. Zabývá se bezpečným podáváním očkovacích látek jak u zdravých lidí, tak u pacientů s poruchami imunity, včetně poruch imunitní nedostatečnosti a autoimunitních onemocnění. V ČR se mj. zasadil o zavedení screeningového vyšetření novorozenců pro záchyt vrozených poruch imunity (SCID) ze suché krevní kapky, včetně zásadních změn očkovacího kalendáře z důvodů bezpečnosti podání a účinnosti vakcín. Je specialistou v oblasti slizniční imunologie a slizniční vakcinace.

Informační web Unie ROSKA – česká MS společnost, z. s.

„Projekt byl realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví České republiky.“