Pro jaro a tak....něco málo veršováno...

Veselé velikonoce

Když podražila vajíčka
tak rozhodla se slepička
že vždycky na Velikonoce
se budou snášet jen kraslice.
A podle těch jarních kytek
na louce i na zahradě
slepice to zvládnou,
koko,koko prý hravě.

Modrý je modřenec
a taky ladoňka
barvínek i malá pomněnka,
kandík,ten psí zub je růžový
zlatý je déšť co neprší.
To přece každý ví.
Žlutá je mochna i orsej jarní
tak už si trochu zobni.

Pak poprosíme malérečku
na každé vejce dej mašličku,
potom je do ošatky vyskládej
Veselé Velikonoce všem přej.
Já se taky s přáním přidám
krásné a voňavé jaro
po sněhové vločce
nebo po dešťové kapce
vám posílám… 

„Už letí“?
Chytejte...

Celé je ze zlata

nakoukne do světa celé ze zlata
zaťuká na vrata. . . sluneční den
někde ho vítají jinde jen brblají
vody málo mají. . . suchá je zem

pak slunce ztratí se v celé té kráse
obloha se mračí. . . zmokne i len
mraky se zdraví blesky přidají
a hromy burácí. . . soudný je den,

prší bez přestání hrůzu to nahání
řeky se naplní. . . hrnou se ven
za čas zas kouká se slunce a diví se
na zemi po kráse. . . teď je ámen

po každé povodni řeky se uklidní
zase se k nám vrátí. . . kouzelný den
a všechno rozkvete hezky je na světě
ať chcete nechcete. . . to není sen.

Ale další jarní,letní,podzimní
a třeba i zimní den…

Něco je ve vzduchu

něco je ve vzduchu...co asi
to jsem já,jaro se ohlásí
v hlíně se začíná i semínko vrtět
jen trošku se koukne na svět
a najednou zjistí že samo není
kdyby to šlo tak dá se do zpívání

je ale zticha,nevydá hlásku
hned by ho někdo držel v zobáčku
té jarní zeleně by si dal rád
ptáček zpěváček,má totiž hlad
no tak to zjara přece chodí
proto jaro každý moc rád vidí

co vám budu povídat
sněženky se i ve sněhu
umí usmívat

Z pampelišek

posbírala kapky deště
navlékla si korále
potom v šatech z barev duhy
tancovala na bále
taneční sál z pampelišek
mistři smyčce cvrčkové
zpívají tam ptačí pěvci
pije se víno medové

tanečnicím zatleskali
snad svými křídly motýli
že si také zatancují
to dnes všichni slíbili
naše kráska v šatech z duhy
do vlasů si růži dá
a ať se v barvách neutopí
ta růže je čajová

v té růžičce spali broučci
ta krásná je vzbudila
broučci skončili na louce
když se v tanci točila
tam na parketu z pampelišek
cvrček hrál a hrál
kdo to viděl kdo to slyšel

vesele se smál

Rozkvetlá louka

Ležím si v trávě
myšlenky v hlavě
poslouchám brouky
z rozkvetlé louky,
jeden si stěžuje
druhý se raduje
třetí se praštil
čtvrtej ho zbaštil? 

Na jeden žlutý květ
tam si i motýl sed
svá křídla si složí
a usne jak v loži,
přiletí beruška
šeptá mu do ouška
že letí do nebe
tam počká na tebe.

Já ji prst nastavím
kam leze prozradím
má ráda nebíčko
nesnáší peklíčko,
motýl se probudil
tykadly pozdravil
zamával křidélky
a zmizel do dálky.

Já v trávě sedím
na všechno hledím
z modrého zvonečku
má čmelák houpačku,
zvonek ho vyklopí
čmelda to pochopí
už sebral to co chtěl
plný už byl pylu
pryč odletěl.

Rosa v poupatech

Pupeny,
ty všude už pučí
po kraji zvědavě se čučí,
brzy má každý keř i strom
zelených lístků a květů
snad milión.
Ráno,
to padne rosa do poupat
a chce se v poupatech
trošku pohoupat
rosa však poupě probudí
poupě si vzdychne,br,to studí.
Trochu se hněvá, ještě by spalo
až pak se pustí větvičky
aby se proletělo,
cestou vánek poprosí
ať nefouká,že ještě nemusí.
Vždyť květy mohly ještě chvíli
na stromech i keřích vonět
až potom s tebou,větře,
do světa odletět.

Pak každý kvítek opadá
pod stromem květinový koberec,
to je paráda,
ty spadané květy
snad i ve fialkách v trávě leží
a všechno jarem voní
o to tu běží…

Ani netuší

Ten déšť co dnes padá
snad vůbec netuší
že ho brzy vítr a slunce vysuší,
každý zelený lístek
i rozkvetlý kvítek
jarní déšť jak perlami zdobí
proto se dešťové kapky
na slunce i vítr trochu zlobí.
Že ty perly rychle mizí?
Ne,to rostliny nezamrzí.
Vždyť déšť je to
co suchá země hledá,
povídá planá růže
která nikdy s deštěm neuvadá.
A navíc deštěm všechno pookřeje
vyleze i žížala
která se na druhou usměje
a žabky si skočí v parku přes chodníčky
na vedlejší trávník do loužičky.
Déšť od prachu očistí i to první listí
a umyje v lese každou šišku,
v trávě to by zavřel rád
však první pampelišku.
Nebojte, další se rozevřou
druhý den na sluníčku

A déšť se pak ptá
jak se tam dole každý má?

A láhev medu

Jak v horách zima vládne
nikdo to nemá snadné
tam kamzík skáče stále
orel hnízdí na skále,
tak to je jako z pohádky
a někdo čeká za vrátky
přinese košík plný šišek
a láhev medu z pampelišek, 

pozvou tě na čaj šípkový
nakrájí perník medový
do krbu dřevo přiložíš
že je tam dobře dávno víš,
ruku ti do své potom vzal
o kráse hor ti povídal
včera prý viděl medvěda
na spaní brloh si hledá,

tak jste si spolu povídali
cesty se sněhem pokrývaly
zamňouká kočka zaštěká pes
bylo to včera teď už je dnes.
Všechno je jako z románu
krásně vám bylo po ránu
z nebe se slunce usmálo
příjemný den všem popřálo.

Dnešní ráno

Dnešní ráno pozdraví
domy,lesy,zahrady
a všechny lidi v ulici
svou dlaní pohladí...
Pozdraví v trávě fialky
a také vrabce na chodníku
pak pomalu se víc jasní
s větrem si podá ruku...

Vítr si trochu foukne
z chodníků smetí odklidí
z mraků vykoukne slunce
a usměje se na lidi...
A pro sebe si šeptá
mé paprsky moc nehřejí
zima ještě trochu chladí
tak kolem krku dejte šátek
studené ruce
vám jiné ruce zahřejí...

Vítr ten se s druhým honí
jeden pak skončil na stromě
a teď si asi trochu brečí
a volá,hej,počkej na mě...
To co padá to nejsou slzy
vítr ten prý nepláče
to se rychle nebe zamračilo
a najednou vám lilo a lilo... 

Tak děcka...honem domů
než zmoknete
máma vám peče koláče.
Co ten vítr na stromě?
No co asi.
Ten tam prý počká
a jinam poletí si
rád prý rozcuchá ti vlasy...

Na srpku měsíce

Sedí na srpku měsíce
z kapes svého pláště
stříbrné hvězdy trousí
sametově tmavé nebe
o další stříbro prosí
proto ten muž na měsíci
honem hvězdy maluje
stříbrnou barvu na všechny
mu dráha mléčná daruje
a z nebe prší hvězdný prach
ten usadí se v květinách
tam na tom šátku
jedné krásky
to ona má
na hlavě šátek kašmírový
na něm jsou květy malovaný
a kolem krku korále z klokočí
úsměv ji kouká z těch černých očí
z březové kůry střevíčky nosila
růže o sladkou vůni prosila
ráno se na slunce usmívá
večer s hvězdami usíná.
A co dál?
Z nebe zase padá hvězdný prach
ne,té krásce se už nechce spát
ten milý muž na měsíci
pak vyzná lásku
té černooké krasavici
spolu pod hvězdami tancují
a věrnou lásku si slibují. 

A tak i pohádky vznikají.